Přírodní podmínky

 

Geomorfologie

Z hlediska českého geomorfologického členění se Dendrologická zahrada nachází na území Uhříněveské plošiny, která je jedním z okrsků Říčanské plošiny. Obě tyto podjednotky jsou součástí Pražské plošiny, která se rozkládá ve středních Čechách, zhruba na území hlavního města Prahy a v jeho západním a jihovýchodním okolí. Jedná se o relativně plochou pahorkatinu s rozsáhlými třetihorními zarovnanými povrchy se sprašovými pokryvy a návějemi, která je slabě rozčleněna mělkými až středně hlubokými údolími. Nadmořská

výška se pohybuje od 267 do 301 m nad mořem.

 

 

Klimatické podmínky

Průhonice patří k mírně teplému a mírně suchému klimatickému okrsku s převážně mírnou zimou, který náleží do mírně teplé klimatické oblasti. Tento klimatický typ lze charakterizovat jako mírně humidní (vlhký) s výraznou, nikoliv příliš chladnou zimou, vykazující rysy přechodu k mírně aridní (suché) zóně s horkými léty a mírně chladnými zimami. Průměrné roční teploty kolísají okolo 8,5 °C, dosahují však poměrně značných výkyvů. Za tuhých zim klesají až k -25 °C, zatímco v nejteplejších letních měsících

dosahují přes 35 °C. Průměrné roční srážky kolísají okolo 570 mm. V suchých letech klesají na 400 mm; ve vlhčích dosahují 700 mm i více. Na vegetaci se rozložení srážek během roku projevuje mnohdy nepříznivě – zejména nízké úhrny srážek v dubnu a květnu.

 

 

Hydrologické poměry

Dendrologická zahrada leží v povodí potoka Botiče, který spadá do povodí Vltavy. Hydrologický režim území lze charakterizovat jako střední až střídavě vlhký a vysychavý.

 

 

Geologické poměry

Podle geologické mapy Prahy tvoří geologický podklad areálu zahrady břidlice, droby s vložkami slepenců, silicity, prachovce a spility proterozoického stáří. Půdotvorným substrátem je spraš, sprašová hlína nebo i smíšená svahovina (polygenetická hlína).

 

 

Půdní poměry

Mezi půdami převládá hnědozem modální, v menší míře je zastoupena hnědozem oglejená. Poměrně menší plochu, zejména při hraně údolí Botiče, zaujímá kambizem modální. Na malých fragmentech ploch se pod vlivem zamokření vyvinuly půdy oglejené (pseudoglej) a glejové (glej modální). Převládající hnědozemě se řadí mezi zemědělsky velice hodnotné půdy. Vytvořily se pod původními dubohabrovými lesy.

 

 

Původní přirozená vegetace

Vegetační kryt doznal oproti přirozenému stavu výrazných změn. Jeho původní složení bylo zásadně ovlivněno činností člověka. Převážná část území byla přeměněna na intenzivně využívanou ornou půdu. Podle rekonstrukční mapy potenciální přirozené vegetace bylo území dnešní Dendrologické zahrady před příchodem člověka porostlé lipovou doubravou, která patří mezi rostlinná společenstva dubohabrových hájů. Přirozené lesní porosty tohoto typu mají zapojené stromové patro, silně potlačené patro keřové a dobře vyvinutý bylinný pokryv. Ve stromovém patře převládá obvykle dub zimní (Quercus petraea), vzácně i dub letní (Quercus robur). Lípa srdčitá (Tilia cordata) tvoří často subdominantu. V příměsi se vyskytuje bříza bělokorá (Betula pendula), místy se v podrostu udržuje habr obecný (Carpinus betulus), popř. jiné listnaté dřeviny. V bylinném patře obvykle převládají zejména lipnice hajní (Poa nemoralis), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a strdivka nící (Melica nutans). Společenstvo lipové doubravy pak charakterizují druhy lipnice úzkolistá (Poa angustifolia), ostřice bledá (Carex pallescens), medyněk měkký (Holcus mollis), třezalka horská (Hypericum montanum) či ostřice kulkonosná a stinná (Carex pilulifera a C. umbrosa).